Susanne Skogstad: Tišina anotácia
Tišina je rozsahem nevelká kniha, skrývá však v sobě řadu témat. Pojednává o ztrátě, smutku, úzkosti a stáří, ale také o síle a důležitosti lásky. Debutující autorka, které v době norského vydání bylo 26 let, příběh vypráví z pohledu vdovy na sklonku života a úsporným jazykem si klade otázky o životě a smrti. Nejvíce mě asi zaujal popsaný vztah mezi stárnoucí ženou a jejími dospělými dětmi a otázka, do jaké míry máme právo vnucovat seniorům, jak mají žít. Jelikož Skogstad velice sugestivně navozuje hrdinčino bezútěšné duševní rozpoložení, nejedná se o zrovna oddechové čtení.
Tišina se vyznačuje zajímavým jazykem. Originálu dodává specifický charakter skutečnost, že Skogstad píše v nynorsk, méně rozšířené variantě spisovné norštiny, zatímco většina Norů používá bokmål. Tento aspekt knihy se v českém překladu ztrácí.
Při překládání mě potrápil především autorčin styl kombinující úsporný jazyk s poetickými obrazy a místy až biblickými obraty. Podstatnou část knihy tvoří proud myšlenek hlavní postavy. Skogstad hodně pracuje s opakováním slov a začátků vět, asociuje těkání lidské mysli. Text rytmizuje a v některých pasážích ho řadí téměř jako báseň. Snažila jsem se tento prvek co nejvíce zachovat, primárně jsem se ale řídila tím, aby text v češtině přirozeně plynul.